Agrokulturistika aneb jak získat krásné tělo zdarma

3. 08. 2013 17:56:22
Letní povídka pro Víkend MF Dnes (požadovaný rozsah znaků). Červencové slunce podávalo nadprůměrné výkony, takže kdo mohl, ten se přestěhoval k vodě. Ležela jsem na dece a v těle se mi rozhostila letní malátnost znásobená horkem, která mi nedovolovala nic jiného než jen tak pozorovat to činorodé dění kolem. Zdaleka jsem nebyla jediná, kdo se oddával této činnosti. Nenápadné pozorování ostatních je u vody patrně hned po koupání tou nejrozšířenější a nejoblíbenější aktivitou mnoha lidí. A občas je skutečně na co se dívat. Právě jako nyní... Můj zrak upoutal mladý muž.

Zaostřila jsem oči proti slunci a viděla perfektně vypracovanou mužskou postavu. Jeho bicepsy a tricepsy se mohutně rýsovaly pod bronzovou kůží, pevné břicho formovalo svaly do tzv. vánočky, a to vše umocňoval povýšený pohled spalující ženská srdce a nagelované tmavé vlasy ve stylu „wet look“. O tom, že si je všech svých hodnot velmi dobře vědom, hovořil jasně každý jeho pohyb – při chůzi udržoval nohy neustále poněkud od sebe, patrně proto, aby netřely o sebe jeho mohutné stehenní svaly; rovněž vypracované paže držel poněkud od trupu, čímž se jeho záda dostávala do mírného zakulaceného předklonu připomínajícího robokopa před akcí (ale koho by v té úžasné hře svalů zajímala trochu kulatá záda, že ano).

Byla jsem jeho zjevem natolik fascinována, že jsem od něj nedokázala odtrhnout zrak a naše pohledy se střetly... Bylo mi naprosto jasné, že já nepatřím do jeho cílové skupiny vyhledávaných ctitelek. Má štíhlá postava není rozhodně dílem důmyslného bodybuildingu, také jsem asi o deset let starší a rozhodně nepatřím do oné, moderní generací uznávané, rádoby šťastné skupiny „fríkulínů“ (jak říká klasik důmyslně kombinující anglické výrazy: free, cool a in). Ač normálně bývám relativně plachá, tentokráte jsem pohledem neuhnula; ba co víc, stálo mne hodně námahy, abych se nezačala smát na celé kolo, protože se mi v hlavě rozběhl kolotoč asociací, které pohled na něj vyvolal v mé mysli:

Vybavil se mi útržek nedávného rozhovoru mezi dvěma sousedkami (obě mají již zdárně šedesátku za sebou a přesto se dokáží postarat o domek se zahrádkou a malým hospodářstvím): „Představte si, ti naši mladí si koupili stojící kolo, zabere to půlku obýváku a nikam na tom nedojedete!“ Došlo mi, že se tedy jedná o rotoped. Druhá paní na to odpověděla: „To ještě nic není. Náš zeť si koupil za celé čtyři tisíce permanentku do posilovny. Že se prý potřebuje protáhnout. Kdyby mi místo toho raději nasekal dřevo na topení. Protáhl by se taky a měl by to zadarmo!“

Také jsem si vzpomněla na jednu kamarádku. Mnohé ženy mohly na jejím manželovi oči nechat. Měl okouzlující úsměv a propracované tělo, vždyť také chodil pětkrát týdně do posilovny. Kamarádku jsem však obvykle potkávala samotnou, většinou když táhla v každé ruce velkou tašku s nákupem pro celou rodinu. Její manžel jí nemohl totiž zrovna pomoci, protože právě uplatňoval sílu svých svalů v posilovně.

Teď to asi vypadá, že jsem zarytým odpůrcem všech příznivců posiloven a kulturistiky. Kdepak. Je mi jasné, že fyzická kondice je pro člověka nezbytná. Bydlíte-li ovšem zrovna v bytě, pak jen stěží spálíte kalorie sekáním dřeva, ledaže byste snad rozštípali obývací stěnu. Takže hurá do posilovny. Jenže i návštěvna posilovny má své stinné stránky. Třeba vzduch nasycený pachem potu, který úplně neodstraní ani otevřené okno nebo klimatizace. Také občas musíte čekat, až se uvolní váš oblíbený stroj. Pokud nemáte štěstí na dobrého trenéra nebo peníze na to, abyste si jej zaplatili, tak pak sice dosáhnete kýžené vánočky na břichu, ale také poničené krční páteře či jiných radostí. No, a v neposlední řadě posilovny nejsou právě nejlevnější záležitostí.

Tedy, na jedné straně máme lidi, kteří chtějí zocelit svá těla fyzickou námahou a kteří chodí do posiloven a poměrně dost za to platí. Na straně druhé máme lidi, kteří mají fyzické práce kolem svých domů, zahrad a hospodářství příliš mnoho. Na případnou pomoc si musí někoho zaplatit. Vidíte ten paradox? Obě strany platí, aniž by musely. Mohly by totiž docela dobře spolupracovat. Za tímto účelem bych zavedla pojem „agrokulturistika“. (Určitě znáte agroturistiku, v rámci které městské rodiny odcházejí ze svých luxusních domovů, aby dovolenou strávili třeba na statku, kde mohou spát na seně, podojit krávu či ochutnat doma pečené koláče.) Střet výše uvedených stran vytvářejících poptávku a nabídku by zajistil pracovník, kterého bych nazvala koordinátorem agrokulturistiky. Na něj by se v dané obci obraceli lidé, kteří by potřebovali například posekat trávu, naštípat dříví či porýt zahradu a dále pak ti lidé, kteří by chtěli posílit své tělo. Spolupracovníkem koordinátora by byl fyzioterapeut.

V praxi by to vypadalo asi takhle: Pana Vomáčku, který chce učinit něco pro své zdraví, by si prohlédl fyzioterapeut a řekl by třeba: Pane Vomáčko, máte značně ochablé zádové svalstvo a také svaly horních a dolních končetin.“ Přičemž koordinátor by ve své databázi vyhledal seznam prací posilujících dané svalové skupiny a předal je fyzioterapeutovi. Ten by pokračoval sestavením cvičebního plánu: „Takže pane Vomáčko, pro začátek budete každý den skládat hodinu uhlí u paní Nohavičkové, čímž posílíte záda a horní končetiny. Postupně budeme dobu zátěže prodlužovat. Nebojte se, až dojde uhlí paní Nohavičkové, panu Žoužličkovi dovezou hnůj. A protože posilování musí předcházet zahřívací fáze, cestou k paní Vomáčkové to vezmete mírným poklusem k paní Hubené a nakoupíte jí dostatek jídla v marketu. Běh je ideální pro posílení nohou. No, a trénink uzavřeme uvolňovací fází, v rámci které své manželce umyjete nádobí (pěkně v horké vodě, aby se svaly po práci dostatečně uvolnily a zregenerovaly). Ke kontrole se dostavte za dva týdny.“

Služby by byly pro obě uvedené strany zdarma, stačilo by pouze uhradit registrační poplatek. A možná by se pro tento progresivní a moderní projekt našla také podpora v některém z fondů Evropské unie.

* * *

Naše pohledy spolu stále bojovaly. On si v duchu na své pomyslné pažbě ženských úlovků udělal patrně další zářez, zatímco já mu v mysli přidělila totální cvičebně-posilovací plán na naší zahradě: pokácení tří smrků a jejich nařezání (ovšem nikoli motorovou pilou, ale ručně), nátěr komína na naší vysoké střeše (v rámci zlepšení onoho nesprávného držení těla a nácviku držení rovnováhy) a opravu trubek u rozvodu vody (vodní procedury mají všeobecně výborný terapeutický efekt). A protože dokážu být velkorysá, to mytí nádobí na závěr bych mu odpustila. „Tak co, ty krásný svalovče, přijímáš?“

Odpověď na mou pomyslnou otázku na sebe nenechala dlouho čekat. Z houfu příchozích se oddělila mladá drobná dívka. Když přišla k němu, uvítal jí: „To je dost, žes konečně přišla. Myslel jsem že hladem umřu.“ Ona odpověděla napůl omluvně a napůl vzdorovitě: „To kolo od kočárku se zase kýve. Vždyť jsem ti ráno říkala, ať to spravíš. Musela jsem jít pomalu.“ On na to: „Už jsem ti říkal, že to nejde spravit. Potřebuji k tomu kladivo, šroubovák a tak. Na dovolenou jsem takové věci netahal. Kdybys jezdila opatrně, tak bysme to nemuseli řešit.“ Dívka očividně nechtěla vyvolat konflikt, a tak raději zaparkovala kočárek do stínu pod strom. Jenže právě v té chvíli porouchané kolo opravdu upadlo. A kdyby jen to. Začalo se kutálet po pokoseném trávníku z kopce, získávalo stále na rychlosti, pak najednou nabralo naprosto neočekávaný směr přes husté asi metr vysoké kopřivy a se žblunknutím zapadlo do bahna. „No, to se ti fakt povedlo! To si jako myslíš, že tam polezu ? Dyť budu od toho bahna jak prase a ty kopřivy mně celého popálej. Ty jsi ale kačena!“ Dívka držela v rukou miminko, které se rozhodlo celou rodinou atmosféru podpořit svým křikem a zaprotestovala: „Já tam přece s malým jít nemůžu!“ Během svého dohadování si nevšimli, že se zvedl jakýsi muž. Za chvíli se zjevil před oběma manželi a v rukou držel ztracené kolo od kočárku. Beze slov poklekl ke kočárku, během chvilky kolo nasadil na své místo a řekl: „Už s tím můžete zase v klidu jezdit. Chtělo to jen pořádně nasadit.“ Dívala jsem se za ním, jak mizí v chumlu lidí. Vyčouhlá postava, hubené nohy popálené od kopřiv a ruce zašpiněné od bahna. Byl to typ, který ženy na první pohled (na rozdíl od krásného svalovce) většinou nezaujme.

A já pochopila, že krásný svalovec je pro můj projekt agrokulturistiky naprosto nepoužitelný, neboť on nemá své svaly na práci, ale pouze na okrasu.

Autor: Jarmila Rýdlová | sobota 3.8.2013 17:56 | karma článku: 21.48 | přečteno: 776x

Další články blogera

Jarmila Rýdlová

Důvěřuj ale prověřuj aneb jak jsem nakupovala v lékárně

Obdobně jako právě začíná sezóna plesů, kterou většinou vítáme s radostí, tak rovněž začíná sezóna chřipek, kterou již většinou nevítáme vůbec.

5.2.2018 v 10:18 | Karma článku: 34.29 | Přečteno: 1908 | Diskuse

Další články z rubriky Ostatní

Olga Pavlíková

Trump to tentokrát přehnal. Spolkne mu to svět?

O Trumpovi vesměs kolují shodné soudy. Že je egoista, nevymáchaný zobák a dává si záležet na své výstřednosti a kontroverznosti

21.3.2019 v 23:03 | Karma článku: 10.76 | Přečteno: 354 | Diskuse

Jan Tichý(Bnj)

S tou novočeštinou jděte někam!

Nepovažuju se za člověka příliš útlocitného, příliš konzervativního, mnohé změny naopak vítám, ale mnohé ne. Mám však úctu k rodnému jazyku a štve mne jeho komolení, které má být snad znakem světovosti?

21.3.2019 v 21:16 | Karma článku: 25.50 | Přečteno: 523 | Diskuse

Katerina Kaltsogianni

Jdu domluvit Erietě, aby nebyla tak pitomá

Navazuji na včerejší ukázku a vůbec nevím, jestli se mám smát nebo brečet, že si mě lidé ztotožňují s mojí literární hrdinkou Erietou. To by ještě šlo, ale oni si myslí, že ty erotické výkony provádím já. Ukážu jí ty příspěvky.

21.3.2019 v 20:32 | Karma článku: 9.92 | Přečteno: 298 | Diskuse

Dáša Stárková

Jarní

Šla proti mně svižným kokem. Starší dáma, jemňounce vrásčitý obličej jí ozařovaly oči a lehounce zasněný úsměv. "Zamilovaná", napadlo mne...

21.3.2019 v 20:25 | Karma článku: 11.61 | Přečteno: 141 | Diskuse

Michal Pohanka

Bloger roku Ladislav Větvička je muž dvou tváří!

Všichni ho znáte, obdivujete a milujete. Ale to možná brzy skončí, protože "lašsky cyp" není tak hodný člověk, jak by se léta mohlo zdát.

21.3.2019 v 18:15 | Karma článku: 30.41 | Přečteno: 2492 | Diskuse
Počet článků 3 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 1315

Autorka populárně odborných článků a knih Tajemství psychiky - osudy lidí v povídkách doprovázených komentářem a Právní minimum pro každého - srozumitelný a zábavný výklad doplněný příběhy ze života a kvízem

Najdete na iDNES.cz